Jedním z mých předsevzetí na minulý rok bylo číst více beletrie. Na sklonku roku 2024 jsem si totiž uvědomil, že po několika letech, během kterých jsem sice přečetl mnoho, ale převážně odborných publikací, jsem vůči beletrii takřka otupěl.

Možná to bylo stísněnou atmosférou, ve které žijeme, možná to bylo rozpoložením mé vlastní mysli (kdo ví), ale mým zdaleka nejčtenějším žánrem v uplynulém roce byl horor. Co k tomu jistě dopomohlo byla velmi povedená kniha Antonína Tesaře V domě je příšera, kterou jsem začátkem roku přečetl. Přesvědčila mě, že horory nejsou jen krev, střeva a groteskní násilí, ale žánr, kterému stojí za to dát šanci.

S mírnou dávkou skepticismu jsem se tedy rozhodl, že si několik hororových románů současných autorů*ek přečtu a posoudím na vlastní strach zrak, jakou literární hodnotu mají. K mému milému překvapení jsem zjistil, že horor může čtenářům nabídnout jak čtivě napsaná díla, tak důležitý vhled do světa, ve kterém žijeme.

Tři knihy, které mne oslovily nejvíce, byly The Buffalo Hunter Hunter Stephena Grahama Jonese, Bat Eater and Other Names for Cora Zeng Kylie Lee Baker a v neposlední řadě Ring Shout od P. Djèlí Clarka. Všechna tři díla skrze typicky hororové prvky – tísnivou atmosféru, zlovolné bytosti, extrémní násilí – obnažují život uprostřed americké společnosti zmítané rasismem, nenávistí a násilím.

Z výše jmenovaných byla Bat Eater od Kylie Lee Baker tím nejzdařilejším dílem, které jsem za poslední rok četl. V románovém vyprávění se mísí tíživá nejistota prvních měsíců pandemie s krutými životními zkušenostmi asijsko-amerických žen. Hlavním „záporákem“ příběhu nejsou nadpřirozené síly, nýbrž tupá lidská nenávist a muži, kteří ji pěstují ve svých srdcích.

Bat Eater je děsivý a čtivý, protože smrt, násilí a nenávist nedává za vinu bytostem ze záhrobí, ale předsudečné majoritě americké společnosti. Aniž by na mě román působil prvoplánově, oslovil mě jak po své literární stránce, tak svým vyobrazením žité zkušenosti asijských Američanek.

Vydrží mi nadšení z hororů do nového roku? Možná. Je leden a já jsem ve dvou třetinách Stokerova Draculy, ale již tuším, že si od hororů chci dát pauzu a přečíst si něco, co mi nebude pít krev. 🧛